Během první vlny covidu klesl počet dárců o zhruba 74 procent. Národní transfúzní služba SR tak poprvé čelila situaci, kdy v krátké době přišla o enormní počet dárců krve. Vysvětluje projektová manažerka Martina Frigová.
Během pandemie koronaviru klesly rapidní zásoby krve a transfúzní služba čelila jejímu nedostatku. Dnes je už situace výrazně lepší a pomalu se blížíme k předpandemickému období. Problémové jsou však letní měsíce, kdy v nemocnicích a na operačních sálech chybí krev. Národní transfúzní služba Slovenské republiky proto pravidelně vyzývá dárce, aby přijeli ještě před odcestováním na dovolenou, protože po návratu je čekají několik omezení.
V rozhovoru s projektovou manažerkou Národní transfúzní služby SR Martinou Frigovou se dozvíte:
– proč po dovolené nemůžete darovat krev;
– jak funguje darování krevní plazmy v Rakousku;
– kolik krve spotřebují lékaři během náročné operace.
Před pandemií chodilo na naše odběrná pracoviště darovat krev zhruba 4 000 až 5 000 dárců týdně. Po propuknutí pandemie přišlo na naše pracoviště během některých týdnů jen 900 dárců.
Zaúřadoval strach?
Ano, byli jsme konfrontováni se situací, kdy nikdo nevěděl, co se bude dít. Platily zákazy vycházení a každý se bál, že onemocní. Pro první vlnu byl charakteristický strach a obavy. Dárci se báli, že když přijdou na naše pracoviště, tak by mohli onemocnět. Během druhé a třetí vlny již nepřevládal strach, protože dárci zjistili, že na pracovištích máme zavedena přísná protipandemická opatření.
Počty dárců se však během dalších vln nezvýšily. Co byl problém?
Samotná nemocnost dárců. Onemocněli na covid-19, byli v kontaktu s pozitivní osobou, skončili v karanténě nebo přišli darovat krev a hned poté zjistili, že jsou pozitivní.
Dostáváme se už na předpandemická čísla?
Postupně se k nim blížíme, ale stále nejsme ve stabilizované situaci. Rozbíhá se další vlna koronaviru, což se opět podepíše na dárcovství.
Představme si situaci, že máme na transfuziologických pracovištích k dispozici minimum krve. Pokud by například nyní přestali dárci chodit, na jaký scénář se můžeme připravit?
My jsme vlastně takový stav zažili během pandemie. Takže s takovou situaci jsme konfrontováni byli. Ruku v ruce s tím však šla jiná opatření. Lékaři odložili celou bílou medicínu a neprováděli se plánované operační zákroky, což vlastně znamenalo, že požadavek nemocnic na krevní přípravky byl nižší. I přes rapidní pokles dárců jsme nepřišli do stavu, že bychom nebyli schopni zásobit nemocnice. Neodvážím se predikovat scénář jiné situace, protože to závisí na mnoha proměnných.
Funguje při darování krve spolupráce mezi zeměmi?
Země se snaží být soběstačné v zásobování krví iz důvodu, že ne všude se krev testuje stejnými testy. Krev se mezi zeměmi EU nevyměňuje, kromě speciálních situací, kdy se hledá krev od dárců se vzácnými krevními skupinami.
Když jsme přišli na toto odběrné pracoviště, dostali jsme nový respirátor, návleky a dotazník o koronaviru. Plánujete další opatření?
Opatření od začátku pandemie přetrvávají. Měříme návštěvníkům tělesnou teplotu a musí si vydezinfikovat ruce. Kromě protipandemických opatření vypisují také takzvaný check list, kde zjistíme cestovatelskou a zdravotní anamnézu. Ptáme se dárců na zdravotní stav za posledních 14 dní a zjišťujeme i to, zda nebyli za poslední měsíc v zahraničí. Jedním z opatření, které již zůstane zavedeno nastálo, je objednání dárce na přesný čas darování krve. Tímto opatřením regulujeme počet dárců na odběrných pracovištích a dárce si umí lépe zmanažovat svůj vlastní čas.
Když zmiňujete zahraničí, které země máte na mysli?
Pokud dárce cestoval do zahraničí v rámci EU, tak nemůže darovat krev sedm dní po návratu. Pokud cestoval mimo EU, nemůže darovat krev 28 dní. Tyto lhůty se mohou průběžně měnit.
Během léta máte nedostatek dárců. Předpokládám, že je to způsobeno dovolenými.
Během léta je několik omezení. Když se lidé z dovolené vrátí a chtějí darovat krev, tak nemohou, neboť je tam zmíněné omezení v závislosti na tom, ve které zemi byli. Je to proto, aby dárce přečkal inkubační dobu onemocnění, které se u nás nemusí běžně vyskytovat. V okolních zemích je během léta typický virus západonilské horečky, který je přenášen komáry. Má příznaky chřipky. Vyskytuje se v oblíbených destinacích Slováků, jako například Řecko, Itálie, Německo a Chorvatsko. Pokud je ve vámi navštívené oblasti zaznamenán výskyt onemocnění, krev nemůžete darovat až měsíc.
Určitě ano, už jsme vydali pokyny pro dárce. Každý, kdo byl v kontaktu s osobou, která má jen podezření na opičí neštovice, nemůže darovat krev až dva měsíce. Je to pro nás Evropany nové onemocnění, nebyli jsme s ním v minulosti konfrontováni. Očekáváme, že opatření u tohoto typu onemocnění se budou nastavovat a upravovat v závislosti na pokynech Evropského centra pro prevenci a kontrolu nemocí (ECDC) a pokynech Evropské komise.
Na Slovensku se každoročně spotřebuje přibližně 180 000 transfúzních jednotek červených krvinek. Pacient však nedostane krev tak, jak ji dárce daruje.
Krev zpracujeme na jednotlivé složky a vytvoříme tak tři přípravky. Jedná se o červené krvinky, krevní destičky a krevní plazmu. Jeden člověk tak umí zachránit život až třem lidem. V nemocnici je podán pacientovi konkrétní krevní přípravek, který je mu indikován lékařem.
Když vzpomínáte krevní plazmu, tak mnoho Slováků ji chodí darovat hned za hranice, do sousedního Rakouska, kde dostanou finanční kompenzaci. I v Česku je možná takzvaná finanční náhrada do výše tisíc korun. U nás však nic takového není.
To, že chodí dárci do Rakouska darovat část své krve, není celá krev. I u nich je darování krve dobrovolné a bezpříspěvkové. Kromě zemí, které jste zmínil, také v Maďarsku a Německu mají soukromá centra, která odebírají plazmu za finanční protihodnotu. V ostatních zemích Unie je to tak jako u nás. Podle naší legislativy je darování krve či plazmy dobrovolné a bezpříspěvkové.
Aby se nedělal byznys s krví?
Cílem dobrovolného bezpříspěvkového dárcovství krve je, aby hlavním motivem darování krve byl altruismus, zájem pomáhat, bez ohledu na to, zda něco dostanu. Při vidině úplaty, ať už finanční nebo nefinanční, může nastat pohnutka zamlčet informace o svém zdravotním stavu, což by v konečném důsledku mohlo ohrozit zdravotní stav příjemce transfúzního přípravku.
Kolik krve spotřebují lékaři při náročném operačním zákroku?
Mezi největší „spotřebitele“ krve patří onkologičtí pacienti. Již během léčby potřebují pravidelně dostávat transfuze krve. Během transplantace se spotřebuje asi 50 až 100 transfúzních jednotek na pacienta. Jen k upřesnění, jedna jednotka je 450 mililitrů krve. Spousta jednotek spotřebujeme i při kardiovaskulárních zákrocích či těžkých porodech. Tam začínáme na 20 jednotkách krve.
Na sociálních sítích můžeme vidět výzvy, aby lidé šli darovat krev konkrétnímu pacientovi, protože nemocnice nemá dostatek krve.
Setkáváme se s takovými výzvami, avšak jdou zcela mimo nás. Také se o nich dozvídáme ze sociálních sítí či z médií. Výzvu založí nezávisle na nás většinou někdo z rodiny či přátel pacienta. Často potom dostáváme otázky, zda je nedostatek krve. Rozumíme těmto výzvám. Rodinní příslušníci nebo přátelé chtějí jakkoli pomoci, aby se jejich blízký uzdravil. A výzva k darování krve takovou pomocí je.
Lidé však mohou přijít darovat krev na konkrétní jméno.
Samozřejmě jim vystavíme potvrzení, že darovali krev na jméno dotyčného pacienta. Tito dárci poté potvrzení odnesou do krevních bank nemocnic. Při výzvách se ovšem stává, že kolují ještě velmi dlouho a pacient může být už dávno doma.
Říká se, že darováním krve pomáháme i sobě – zvyšuje se tím odolnost organizmu. Je to pravda?
Pravidelní dárci říkají, že když chodí darovat krev, je to pro ně návykové. Cítí, že už se blíží ten interval, u mužů je to každé tři au žen každé čtyři měsíce. Organismus si na to navykne a potřebuje to. Z fyziologického hlediska je dokázáno, že když vezmeme 450 mililitrů krve, tak vlastně odebereme červené krvinky a tím dochází k jejich rychlejší obnově v kostní dřeni. Člověk se potom může cítit silnější a plný energie.
Průvodci často říkají, že přišli darovat proto, že někdo z blízkých je nemocný nebo měl nehodu a akutně potřebuje krev. Z mnoha se pak stávají pravidelní dárci.
