Zřízení minimálně jednoho bezpečného ženského domu a jedné poradny pro ženy v každém VÚC je potřebné ke zkvalitnění pomoci ženám, které jsou vystaveny násilí nebo hrozbě násilí.
Vyplývá to z Národního akčního plánu na prevenci a eliminaci násilí páchaného na ženách na roky 2009 až 2012, který resort práce, sociálních věcí a rodiny (MPSVR) předložil k připomínkování.
Stejně se v programu hovoří io zřízení alespoň jednoho krizového intervenčního centra v každém regionu Slovenska. Zmíněná zařízení by měla splňovat evropské standardy a jejich počet se má postupně zvyšovat. „Budou zřizovány a provozovány veřejnými nebo neveřejnými provozovateli akreditovanými ministerstvem práce a financované z veřejných zdrojů,“ avizuje resort.
Podle statistik ministerstva vnitra má počet evidovaných trestných činů týrání blízké a svěřené osoby klesající tendenci. V roce 2005 došlo k 694 případům, o rok později to bylo 609 av roce 2007 zaznamenaly pokles na 457 případů. Loni však došlo k mírnému nárůstu, a to na 497 trestných činů.
Podobný sestupný trend je iu obětí těchto případů, jelikož mezi lety 2005 až 2008 počet obětí klesl z 830 na 572. V roce 2005 bylo mezi oběťmi 76,5 procenta žen, v roce 2006 již 80,1 procenta, předloni 79,7 a loni až 88,3 procenta. V každém z těchto let bylo mezi pachateli minimálně 93 procent mužů.
Autoři Národního programu se domnívají, že v oblasti prevence jsou jedním z nejefektivnějších nástrojů pro ovlivňování veřejného mínění a postojů společnosti vůči násilí páchanému na ženách média. „V předchozím období se však nepodařilo nasměrovat jejich působení k propagování nulové tolerance vůči násilí,“ upozorňuje MPSVR.
Preventivní účinek si státní představitelé slibují také od novely Trestního zákona, která umožňuje policistům vykázat násilníka na 48 hodin z bytu. „Otázkou ale zůstává potřeba prodloužení této doby na navrhovaných 14 dní,“ konstatuje se v materiálu.
Podle článku 1 Deklarace OSN o odstranění násilí páchaného na ženách z března 1993 termín „násilí na ženách“ označuje „jakýkoli násilný čin, založený na genderové nerovnosti, jehož důsledkem je nebo má být fyzické, sexuální nebo psychické poškození trpící ženy, včetně vyhrožování takovými činy, nátlaku nebo jakéhokoli potlačení svobody, ať už ve veřejném nebo v soukromém životě“. Za hlavní příčinu genderově podmíněného násilí přitom považujeme historicky vytvořenou a společensky podmíněnou nerovnováhu moci mezi muži a ženami a její zneužití.
Podle článku 2 této Deklarace násilí na ženách mimo jiné obsahuje fyzické, sexuální a psychické násilí, které se vyskytuje v rodině, včetně bití, sexuálního zneužívání dívek členy domácnosti, násilí související s věnem či znásilnění v manželství.
Patří sem i mrzačení ženských genitálií a jiné tradiční praktiky, které škodí ženám, jakož i mimomanželské násilí a násilí související s vykořisťováním. Násilím na ženách je i fyzické, sexuální a psychické násilí, kterého se dopouští stát, nebo kterému stát pasivně přihlíží, a to bez ohledu na to, kde se toto násilí objevuje.
